Falešný hráč

Waldemar Matuška

CmJsou tóny,kterBé se ztrácejí
Cmkrátce, krátce Gzní,
má Cmláska pláče a Bzdá se jí,
že Cmuž mě G#nevěGzní.
Jsou G#tóny, Cmkteré se Fmozvou a
Fm7nedozní, C#zní Bmvážně G#krátD#7ce,
má G#láska Cmpláče a Fmje z toho
Fm7nervosní, C#říká, Bmže jsem G#zrádG7ce.
Ta Cmdívka nejdřív mě Bspoutala
jak Cmvězně v náruGčí
Cmteď je beze mne Bzoufalá,
snad Cmjí to G#poBu_Cmčí.
Snad utiFší G#kráGsný Cmpláč,
až pochoFpí, G#že Gjsem Cmhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
BMá Cmláska pláče a Bzdá se jí,
že Cmzas mě uBCmzní.
Ví, že jsem Fjen G#Gdný Cmhráč
a zvítěFzí G#kráGsný Cmpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: